Tajemný svět – rudý kámen kapitola 6. Cesta do města. Úkryt v jeskyni.

3. května 2009 v 19:58 |  Moje povídky z Tajemného světa
Tajemný svět - rudý kámen kapitola 6. Cesta do města. Úkryt v jeskyni. Hned zítřejší ráno se Reed začal balit. Od místní švadleny dostal jako dárek na cestu pěkný kožený batoh ve kterém bylo dost místa a plno kapsiček. Nedostal od vděčných a šikovných Elfů jen batoh , byli vděčný ,že jim zachránil Marian a tak ho doslova zasypávali věcmi. Od Arrayova otce dostal krásnou pozlacenou dýku od Arrayovi matky dostal nový plášť a vůdce kmene mu daroval ručně vyšitou mapu na látce. Array si samozřejmě zabalil svůj luk se šípy , pár oblečení , Svůj krátký meč a do ručně vyřezávané krabičky která byla vevnitř vyplněná speciálním listím si dal známou Elfskou pochoutku Saknol , která je tvořena s křupavého těsta ve kterém je zabalené kančí maso a brusinky s zelenými listy ,politými vývarem. Reed už toto jídlo jednou ochutnal a sám si ho pochvaloval . Jedna milá Elfka mu taky jeden na cestu zabalila. Marian si s sebou zabalila oblečení do deště , plášť také trochu Saknolu , Malou dýku ,kterou vlastní již od dětství a malou mapku. Také si jako jediná vzpomněla na Elfské křesadlo na rozdělání ohně a nějakou tu přikrývku na večer. Po dlouhém loučení se vydali na dlouhou cestu. " Odkud pocházíš Reede? " Jakého rodu jsi ," ptala se dychtivě Marian. " Jsem hrdý bojovník z kmene Sarejů a pocházím z města Titanius." Pracuji jako žoldák ,ale každý kdo mě zná ví ,že jsem dobrák od kosti," zasmál se Reed. " Kolik ti vlastně je ," zasmál se zvláštně Array. " Nejspíš jsem starší než ty Array , je mi již dvacet osm ," odpověděl Reed. " Jen dvacet osm?" "Jsi naproti mně mladík , mě je již sto padesát let ," zazubil se Array. Elfové se totiž dožívají velmi dlouho , vypadají mladě ale táhne jim už na dvě stě . " A kolik pak je tobě Marian , vypadáš na dvacet ? " Doufám ,že ti není jak bratrovi ," zasmál se poněkud smutně Reed ,poněvadž ji měl rád a věděl ,že až on bude umírat ,že ona bude stále vypadat jak dítě. " Neboj se můj zachránce , jsem mladší než můj bratr , je mi teprve sto devět let ," usmála se také trochu zarmouceně Marian. Celou cestu si tak povídali a čas jim rychle plynul. V tom spěchu se nikdo nedíval na mapu , tudíž si nikdo nevšiml , že právě vstoupili na území zbojníků. Slunce již téměř zapadlo a všichni tři již byli vyčerpaní. Již bloudili a kdoví kde a v tom zahlédli v dálce malou jeskyni. Array ji šel s Reedem prozkoumat , byla docela velká , dno měla z písku a stěny neměly téměř žádné ostré hrany. Marian hned zavelela " už je pozdě , přespíme tam!" Bylo rozhodnuto , nikdo neměl lepší nápad. Marian jednu malou dečku roztáhla na písečné podlaze , Reed rozdělal malý oheň a Array zamaskoval dřívím a listy vchod dovnitř . Array si vzal první hlídku ,protože nemohl usnout. Marian ležící na dece , přikrytá kožešinou usnula hned a aniž to věděla , ve spánku se k ní Reed přitiskl. Pokračování příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama